Muž čeká hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhé době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
,,Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.''
Manžel vytřeští oči a ptá se: ,,Co já teď budu dělat?"
,,No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji pleny, když se pomočí
a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na Vás a opět upadne zpět do kómatu......''
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl,
zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho chlapácky po zádech a rozšafně povídá:
,,Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela."
V zámeckém rybníce pere na valše mladá dívka prádlo, když v tom se znenadání utrhne ze skály nad rybníkem velký kus kamene a dívku úplně rozdrtí. Tuto scénu pozoruje zámecký pán a povídá hraběnce: „Ten vodní kámen je pěkný prevít, už mi takhle zlikvidoval tři pračky.”
-
+


25. 12. 2011
Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”
-
+


25. 12. 2011